BC Bike Race 2025 na vlastní kůži - den šestý - prý něco jako delší XCéčko…

Dneska to zase byla trošku složitá logistika. Do báze v Cumberlandu dorazily ráno dva kamiony a dva autobusy, protože etapa startovala šedesát kilometrů daleko u jezera John Hart Lake. Prozatímní báze byla postavená na pozemku jakési dřevařské firmy, celkem nehostinné místo, ale vzhledem k tomu, že se tady jen odstartovalo a pak na silnici vedle finišovalo, nebylo celkem na co si stěžovat.

Úderem půl desáté odstartovala první z pěti vln, tentokrát by to asi ani nebylo třeba, protože prvních deset kilometrů se jelo po široké šotolinové cestě mírně do kopce. Mezi vlnami se tady nechává celkem bezvýznamná mezera tří minut, ale proto, aby se lidi na trailech nepozabíjeli, to stačí. Stáli jsem tentokrát ve třetí vlně a po startu vyrazili celkem svižně, protože tohle je spíš naše schopnost, zalehnout za řídítka a jet pravidelné tempo. Docela hodně jsme předjížděli, to člověku udělá radost, i když vlastně tam moc o nic nejde. Jsme přece chlapi a ješitný je každý z nás víc nebo míň, to je třeba si přiznat.

Po deseti kilácích začaly traily, vesměs přírodní a hodně kořenité. Dnes nás jich oficiálně čekalo sedmnáct. Mimo jiné Jabberwocky, Pepper Spray, Gun Barrel nebo Tres Hombres a Lost Upper Frog.

Chvílemi to zase vypadalo jako rolety, ale musím to respektovat, to je přece koření téhle cyklistické dovednosti. Akorát že to člověka trochu víc unavuje a po těch předchozích dnech jsem už ruce a ramena neměl úplně v kondici. Markus jel dneska moc pěkně, to se člověk zkrátka vyspí a najednou má ten správný flow. O mně se to říct nedalo, ale měl jsem docela dost smůly, která mě vyváděla z rytmu a musel jsem si pak parťáka několikrát pracně dojíždět. Nejdřív se mi dostal do šaltru kus dřeva, naštěstí po odstranění se s řazením nic zlého nestalo. O pár minut později naše skupinka asi vyrušila vosy, protože já inkasoval žihadlo do tváře a borec vedle mě do ruky.

Třetí problém nastal, když chlap přímo přede mnou nezvládl kamennou lavici a dole se zapíchl takovým způsobem, že ho to katapultovalo po zádech do křoví, až nám zmizel z dohledu. Nepsané pravidlo tady říká, že další v řadě zastaví, okamžitě řve dozadu a varuje přijíždějící, společně pak pomůžou oběti, pokud je to potřeba. Nikdo nereptá, nikdo nenadává, všichni se ujistí, že borec může dál pokračovat a jede se.

Dneska se ta etapa taky vyznačovala tím, že maximální převýšení nebylo víc jak tři sta metrů. Zkrátka kolem jezera nebyly vyšší kopce. Na posledních deseti kilometrech jsme byli komplet odměnění. Přišel asi kilometrový úsek nádherných klopenek v klesání, propojených lavicemi a „velbloudy“ v různých kombinacích. Vše krásně vyhlazené, jako bychom zrovna dorazili do nějakého placeného bikeparku. Následná pasáž úzkých cestiček, které stoupaly a zase klesali ve stráni nad jezerem nás přivedla zpátky na šotolinovou silnici, dva kilometry jsme si přišlápli a už jsme projížděli cílovým prostorem.

Uznávám, že pro protřelé brusiče trailů to možná bylo málo, ale já jsem si to tentokrát docela užil. A už se díváme na zítřek a poslední den na kanadských trailech. Jak dopadne loučení na závěrečných třiceti nedělních kilometrech se samozřejmě dočtete z mého dalšího psaní.

V kategorii žen i po šestém dnu stále vede Kanaďanka ve službách českého celku Cabtech Racing Sandra Walter, druhá v etapě i v průběžném hodnocení je Katka Nash. Mezi muži stále vede domácí Sean Fincham před Novozélanďanem Mathew Willsonem. 

 

 

 

View this post on Instagram

A post shared by Katerina Nash (@katkanash)

Kompletní přehled výsledků zde.