BC Bike Race 2025 na vlastní kůži - den čtvrtý - tady  je možné všechno!

Dnes vám píšu report z Cumberland Brewing Co., samozřejmě od piva. A jak jsme se tady octli? No to je možné jenom tady na tomhle etapáku! Ráno jsme se probudili v Cowichan Exhibition, přejeli jsme s celým cirkusem do padesát kiláků vzdáleného Nanaimo a po etapě dalších sto kiláků do Cumberlandu. Tady bych to každému přál zažít! Jsem plný emocí, protože tohle je bikové město nebo spíš městečko! Ale po pořádku. Musím se vrátit k dnešní etapě v Nanaimo.

Nanaimo je tady na Vancouver Islandu pojem. Je to přístavní městečko, ze kterého jezdí nejvíc trajektů na pevninu, logicky taky do Vancouveru. Kvete tady obchod, bydlí tady bohatí lidé a taky je tu pěkná hora protkaná traily. A tam nás dneska poslali. Jak jsem včera slíbil, maličko se dostanu i ke kolům, na kterých jedeme. Markus sedlá letos nového Treka Top Fuela, já jedu na poslední evoluci Cannondale Scalpel. Máme podobné osazení, pokud jde o řazení, on starší Sram XX v elektrice, já Trasmition XO. Na tom není nic zvláštního, dneska to jezdí skoro každý. Co je zajímavějšího, je odpružení. Oba jsme si před letoškem plným etapáků vydupali Flite Attendant, Markusovi museli tlumič stavět v továrně, protože na Top Fuelovi ho tou dobou měli jen lidi ze svěťáku. Máme rozdílné brzdy; on XTR v nejlehčí XCO specifikaci, já Sram Silber, ale kotouče Galfer, protože jsou zkrátka lepší a v kombinaci s destičkami od Sinteru je to dobrá volba. Zdvihy jsou totožné na obou jednotkách, a to 120 milimetrů. Klíčové jsou na trailech zdejší obtížnosti třicet milimetrů široké karbonové ráfky a hlavně gumy. Oba shodně jedeme vepředu i vzadu Maxxis Rekon Race v šířce 2,40. Klíčové jsou ale jejich tlaky. Já mám při své váze lehce přes osmdesát kilo v přední 1,15 bar a v zadní 1,20 bar. Markus je o něco lehčí, takže také jede maličko nižší tlaky. Nikdy v minulosti bych si nepomyslel, že budu fungovat na takových bačkorách.

Zpátky k závodu. Ráno to bylo pro pořadatele logisticky trochu náročnější, takže čtvrt hodiny před startem byly otevřené jen dvě kabinky WC a kola se teprve vykládala z kamionu. No, nakonec rychle přistavili „tojtojky“, protože jinak by se to celé posralo. Když jsme si brali kola, říkám Markusovi, že asi nestihneme start. Němec z toho byl úplně na nervy a najednou se ozvalo z nějakého megafonu na startu: Startujeme v devět patnáct! Takže to nakonec asi všichni stihli v kabince odložit…

Trať byla super. Dnes se mi to líbilo zatím nejvíc. Traily trošku nižší obtížnosti jsem dokázal jet bez větších potíží, i když na mě zezadu tlačili rychlejší, nepodělal jsem se z toho. Dneska to tak trochu připomínalo evropské maratony, protože traily byly pospojované šotolinovými cestami a tam jsme mohli trochu uplatnit naše schopnosti. Čtyřicet km skončilo na dvacátém osmém, ale to byl plán! Zkrátka se na poslední chvíli trať vyznačila jinak. Nikomu to nevadí. Všichni v pohodě. Na konci měřeného úseku hraje tvrdá muzika, popíjí se cola nebo ionťák, pivo k dispozici není. Pak se osazenstvo postupně zvedá, sedá na kola, posledních sedmdesát výškových metrů a sjezd do cíle, protože projet bránou zkrátka musíš, i když měření skončilo nahoře.

No a pak se znovu nacpaly biky do kamionů, samozřejmě po pečlivém bike wash, lidi do autobusů a jela se ta stovečka do Cumberlandu. Co se bude dít zítra tady, v mekkce trailového ježdění a navíc v královské etapě, to se snad dozvíte z dalšího dílu mého psaní, pokud přežiju i pátou etapu.

Kompletní přehled výsledků zde.