Fotografka Markéta Navrátilová nedávno predstavila svou druhou knihu. Jak sama o novince KOLOVE ríká, je nejen protipólem první knihy RE CYCLING, ale v jistém smyslu také jejím volným pokracováním... O rozhovoru s Markétou jsme uvazovali jiz hodne dlouho a nyní nastala ta ideální prílezitost.

MTBS: Markéto más v soucasné dobe az prílis plodné období, syn Tim a dve knihy za poslední dva roky. Plánujes jeste nejaké prekvapení?
Myslím, ze se knízky nedají povazovat za prekvapení, o RE CYCLING jsem pet let jen mluvila a KOLOVE bylo také svým zpusobem od zacátku plánované. To, ze vysly s rocním odstupem je spíse náhoda, protoze jsem dlouho otálela s tou první. A nakonec ani Tim nebyl prekvapením, tedy alespon ne pro me a mého patnera. Jsem si témer jistá, ze se ode mne zadná dalsí prekvapení nedají cekat, alespon co se cyklistických knízek a detí týká.

Tim byl ale jiste nejvetsí radostí, jak zvládás roli maminky?
Delám co muzu a co mi Tim umozní. Vetsinu casu trávíme spolecne, krome ctvrtku, kdy mi ho pres den hlídá paní chuva. V léte jsem ho brala s sebou skoro na kazdé focení (samozrejme krome Tour de France), neustále nekde trajdáme a jsme mezi lidmi. Pokud to jde, snazím se ho mít stále u sebe — není to vzdy snadné, ale Tim je zatím zdravý a zacíná být zvedavý, tak me to tesí.

Absolvovala jsi  krome Tour i jiné velké závody? Tim cestoval s tebou nebo ho nekdo hlídal doma?
Ano, byla jsem letos na Tour de France , ale jela jsem pouze na dva týdny, ten první a ten poslední. Tim zustal doma s tatínkem a zvládli to spolu bez újmy na zdraví na obou stranách. O tom, ze bych Tima vzala s sebou, jsem neuvazovala ani na moment, Tour je i pro me samotnou nárocná a se vsemi presuny a prací od rána do vecera si to vubec neumím predstavit. Zádné jiné velké závody jsem nejela. Az v ríjnu jsem byla dva dny v Maastrichtu, kde jsme s agenturou fotili reklamní fotky pro Rabobank team na rok 2010. Prístí rok bude asi podobný, pojedu na MS do Tábora, Tour de France asi opet v nejaké kratsí podobe a zbytek se uvidí — Tim má v ruce volant a zatím moc nemluví, tak nikdo neví, kam pojedeme...

Vratme se nyní k tvým knihám. Pamatuji si, ze vydat knízku byl hodne dlouho tvuj sen. Je nyní naplnen?
Ani to nebyl tak sen, jako spíse neco, co jsem chtela vzdy udelat. Kniha je jediná moznost, jak publikovat fotky, které clovek chce — udelat subjektivní výber, který nepodléhá zádným obrazovým editorum ani poplatnosti reklamy, ale jen tomu, co sám chces. Fotky, ktere fotím pro agenturu jdou do sveta mnohdy s ruznými copyrighty a naopak, obcas se objeví fotky, které jsem nefotila s mým jménem — nevidím to ráda, ale bohuzel s tím nic neudelám. To byl jeden z duvodu pro vydání knízky, ten dalsí treba jen ten, ze chcete, aby jste meli neco pekného na konci, kdyz se necemu systematicky venujete radu let a máte s tím spojenou nejenom práci, ale mnohdy i zivot. To byly ty osobní duvody, ale taky samozrejme doufám, ze se knihy budou líbit lidem a ze je potesí.

Která z knízek je pro tebe dulezitejsí, milejsí, oblíbenejsí?
Dulezitejsí je jednoznacne RE CYCLING, milejsí KOLOVE, oblíbené jsou stejne. Pro me jsou jako dvojcata, svým zpusobem patrí k sobe a tak byla nakonec i udelána — stejný formát, puristické obálky s razbou, podobný grafický design, jednoslovné názvy, dve predmluvy, atd...

Málokdo asi cekal, ze hned rok po úspesném ReCycling vydás druhou knihu KoLove, co bylo tím impulsem?
Na to uz jsem z cásti odpovedela, RE CYCLING bylo dlouho plánované a pozde udelané. KOLOVE bylo naopak vydáno u prílezitosti desáteho výrocí závodu KPZ, které jsem fotila 6 let. S Romanem Cermákem jsme se uz na konci roku 2003 bavili o tom, ze pokud budeme spolupracovat, budu to fotit s nejakou, alespon potencialní mozností, ze jednou udeláme knihu a podarilo se.

V predmluvách se objevila jména jako Jirí Korn a Pavel Pafko, jak sis vybírala tyto osobnosti?
Nedá se ríct, ze jsem si je vybírala. Nejakým zpusobem se mi objevily v zivote a proto jsem byla moc ráda, ze jsem je mohla o predmluvy pozádat. Jírí Korn, známý svým perfekcionismem prinesl rukou psané a ctyri zcela odlisné predmluvy s tím, ze neví, co se mi bude líbit, at si prý vyberu :-)

Muzes uz dnes ríci, jestli byly knihy úspesné?
RE CYCLING je vyprodáno, krome necelé stovky výtisku, které jsem si nechala sama pro sebe. Nekolik desítek z nich pujde spolu s KOLOVE jako „combo“ pod stromecek mých prátel a známých, o osudu ostatních jeste není rozhodnuto. KOLOVE se zacalo prodávat pred mesícem, pár set jich bylo prodáno uz pred vydáním partnerum knihy a ostatní se uvidí. Na to, jestli bude úspesná i tato knízka se me zeptej za rok.

Fanousci tvých fotografií vedí, ze nejsi zádná velká aktivní cyklistka a ze más za sebou tenisovou kariéru, uvazovala jsi nekdy o tom, ze bys fotila treba tenis nebo jiný sport?
Ne, reps. urcite ne v takovém rozsahu v jakém fotím cyklistiku. Jednak bych na to nemela cas, ale focení sportu obecne není neco, co by me jako fotografa zajímalo. Fotila jsem ale treba tenis v Quuen’s Clubu a ve Wimbledonu, golfovou PGA, rally a naposledy loni v léte Grand Prix Monaco Historique.

Jaké jiné fotografické disciplíny te zajímají?
Portrét a reportáz.

Má fotografka tvého kalibru nejaké vzory?
Vzory snad ani ne, ale co se portrétu týka, mám rada Arnolda Newmana, Antonína Kartochvíla, Elliotta Erwitta. Nedávno jsem dostala krásnou knihu od Gueorguie Pinkhassova. Moc se mi líbí fotky mého kamarada Joe Klamára, Paola Pellizzariho...

A co sny? Más nejaké fotografické sny?
To te asi zklamu, zadné fotografické sny nemám, stejne tak ani nesním o fotkách, které jsem jeste neudelala. Asi jako vetsine maminek, pokud se mi uz neco zdá, tak je v hlavní roli potomek.

Co delás v zime, kdyz nejsou cyklistické závody?
Fotím jiné veci, lidi, interiéry, obcas nejakou reklamu — ted samozrejme vse v relacích toho, co mi umozní Tim. A taky se snazím dát do kupy své www stránky (myshadows.net), tak doufám, ze se mi to do konce tohoto roku podarí.

Foto: Petr Jedinák, www.jedinak.cz, archív Markéty Navrátilové